Reportáže
Svitavy 1. 9. 2006
napsala Gábina
Jelikož jsme s Dušanem čechomorofilové tělem i duší, rozhodli jsme se vyrazit i na koncert do Svitav, konec konců, je to jen nějakých 65 km od Hradce.
Dokonce se k nám přidala i Martina, ta to ovšem měla o něco dál než my… přicestovala až ze Slovenska, taky proto, aby se zúčastnila Rožnění se zpíváním.
Vyráželi jsme v 6 večer, abychom měli dostatek času a stihli najít ve Svitavách Martinu a náměstí. Té ovšem v Brně ujel vlak, tak přijela později, naštěstí dorazila už na první písničku, tak vlastně o nic nepřišla.
Koncert se konal u příležitosti oslav 750. výročí
založení města a byl oproti ostatním trochu výjimečný. Ne snad ani
hudebním výkonem, který byl samozřejmě jako vždy na úrovni, ale spíše
tím, že se konal přesně 10 let po té, co na stejném místě, avšak na
o něco menším pódiu, naposledy s Čechomorem vystupoval jeden z jeho
zakladatelů Jiří Břenek, kterému byl koncert věnován. Bohužel, je to
tak, ale takový už je život. Kapela dál pokračuje v tom, co před mnoha
lety s Františkem Černým započali a je to jedině dobře. Vyvíjí se, tak
jako všechno ostatní a přináší nám všem spoustu skvělých zážitků a
radosti z koncertů i kvalitních alb.
Nálada byla pohodová, počasí se taky vydařilo, ačkoliv
se ještě krátce před začátkem v okolí blýskalo. Sice tam nebyl kotel
tancujících fanoušků jako například v Hradci, ale i tak to bylo moc
fajn. Mě osobně udělali radost písničkou Co ty ženy, která patří mezi
mé oblíbené, ale na koncertě jsem ji ještě neslyšela. Na muzikantech byla
malinko znát únava z předchozích koncertů, ale není se čemu divit, mají
toho opravdu hodně.
Karel dokonce zavtipkoval, že jednou to náměstí ponese jméno Franty Černého, no, kdo ví :-). Dočkali jsme se třech přídavků.
Teď ještě zbývalo najít Martinu. To bylo taky překvápko, Dušan s ní telefonoval, abychom se domluvili, kde se sejdeme a zjistili jsme, že celou dobu stála jen několik metrů od nás. Takže všechno dobře dopadlo a vyrazili jsme domů, abychom se pořádně vyspali na další den, kdy se konala ji výše uvedená akce Ronění se zpíváním.
Ako som to videla a zažila ja
napsala Martina
Keď týždeň pred rožnením bolo jasné, že stretnutie klubíčok sa
nekoná, volala Dušanovi, že teda neprídem. Voľáko som mu to ale ani
nestihla povedať, no a telefonát skončil s tým, že sa stretneme o ôsmej
na námestí vo Svitavách :)
Takže, smer Brno a Svitavy. Dilema, či ísť autobusom alebo vlakom sa
vyriešila sama, keďže miestenky na autobus už boli vypredané. Takže vlak.
Fajn, v Brne mám dva vlakové prípoje a aj autobus. Vo Svitavách budem
najneskôr o pol siedmej. Stihnem si ešte pozrieť aj mesto… Zlaté oči.
Samozrejme, že vlak meškal. A dokonca toľko, že mi ušlo všetko.
Najbližší osobák mal do Svitav doraziť až o deviatej! To začína
koncert! Musím sa tam predsa dostať aj skôr. Po dlhšom pátraní na tabuli
s odchodmi vlakov mi pohľad padol na Českú Třebovú a na niečo nad
Svitavou vedľa nej a potom na Ec, ktoré stojí v Třebovej… Hmm, opýtam
sa. Pani pri okienku na mňa najprv vypliešťala oči, čo to mocem. Ale keď
som jej vysvetlila, že musím byť vo Svitavách ešte pred deviatou, no a
všimla som si tú Třebovú (netušila som, kde to vlastne je), ochotne mi
vysvetlila, že to je po ceste, ale musela by som sa vrátiť z Třebovej
späť do Svitav osobákom, takže si musím priplatiť k lístku, v Třebovej
mám dvadsať minút na prestup a vo Svitavách budem o pol deviatej…
Zvierajúc v hrsti lístok som víťazoslávne vkročila na nástupište, keď
tu začal staničný rozhlas hlásiť: „Ec číslo… se spozdí asi dvadset
minut… se omlouvají…“ (vlastne ma to ani neprekvapuje, išlo z Blavy…)
Takže som to vzdala a pre každý prípad šla radšej osobákom priamo do
Svitav. Tu ešte musím spomenúť veľmi fešného, mladého sprievodcu, ktorý
mi takmer spôsobil infarkt. Keď som sa ho o pol deviatej pýtala, koľko
zástavok ešte bude pred Svitavami, povedal, že Svitavy už boli… Keď som
na neho zdesená vyblafla, že veď tam máme byť až o deviatej, s úsmevom
mi povedal, na čo sa pýtam, keď viem. Milý… Optimizmus ma ale aj tak
neopúšťal. Mám tam doraziť o deviatej, Čechomor vždy mešká… J
A viete čo? Krivdila som im! Na to som prišla hneď ako som vybehla pred
stanicu, a z diaľky som počula „když hubičku dají, teprve se
ptají…“ Na námestie som dobehla za prvých tónov Teče voděnka a
nekompromisne som sa zboku vryla medzi ľudí.
To podstatné o koncerte už napísala šikulka Gábina.
Takže len pár postrehov: ľudí tam bolo naozaj veľa, asi tak celé Svitavy a
okolie. Najhlučnejšie fanynky mal Roman. Najmä jedna deva vynikala, keď
vždy v prestávke medzi pesničkami o dušu hystericky revala:
“Romááááán!“ Romanovo nadšenie pre tento typ podpory bolo zrejmé
z faktu, že paličky určite použil aj na ďalšom koncerte. A vôbec bol
Roman hviezdou večera. Jeho famózne sólo na bicie bolo tento krát ešte
famóznejšie. Karel ho uviedol s tým, že keďže nemohli prísť na
námestie Lokomotívou Čechomorkou (osobne by som to skrátila na Lokomorku,
môj skromný pokus o príspevok do čechomorej terminológie), aspoň takto
nám chcú priblížiť atmosféru práve skončenej Vlaktour. Neuveriteľným
spôsobom Roman napodobil zvuk vlaku od rozbiehania sa až po nadsvetelnú
rýchlosť! Nádhera. Pre mňa ešte väčší zážitok, vzhľadom na to, že
som už naozaj dlho nešla vlakom… J No a samotný koncert? Veď to poznáte.
Krásne melódie, nádherný spev, tančeky, úsmevy, mrkanie. Trochu nostalgie,
keďže sa aj spomínalo… Čo dodať? Okrem toho, že sa raz námestie určite
bude volať po Frantovi, sme sa pri predstavovačke ešte od Karla napríklad
dozvedeli, že vlastne všetci členovia kapely sú zo Svitav! Teda okrem Radka.
Ten že je z Frýdku (ak si dobre pamätám). No, nie som si istá, či
náááhodou neklamal, aspoň v jednom prípade. Ale neodvážim sa oponovať,
lebo on to musí vedieť najlepšie :) Bohužiaľ, koncert skončil
rýchlejšie, než moje cestovanie.
A začala kovbojka. Nájdeme sa? :) Ani jeden z nás nevedel, ako ten druhý vyzerá, takže sme sa snažili spojiť cez telefón. V tom hluku som ale Dušana vôbec nepočula, takže jediné, čo mi ostávalo bolo kričať do mobilu: „Ja ťa vôbec nepočujem!“, zložiť a počkať, kým vrava trochu utíchne. Vzápätí mi však znova zazvonil a keď som zdvihla, ozval sa len ostrý povel: „Stůj! Otoč se!“ :) Gábina s Dušanom ma totiž tiež v mobile nepočuli, ale zato začuli moje kričanie. A keďže ma už videli iba skladať mobil, prezvonili ma ešte raz, pre istotu. A tak sme sa šťastne našli.
Playlist SVITAVY – od Dušana
Zalinský
Teče voděnka
Katuša
Větříček
Michálek
Hruška
Nevěra
Hezký Janek
Co sa stalo nové
Na Vsetíně páni
Co ty ženy
Včelín
Ej , dolu Váhom
Zločin
Romanovo sólo – příjezd vlaku
Mázek / Panenka
Šimbolice
Gorale
Pivničková
…
Mezi horami
Voják
Rehradice
