Reportáže
KOSTEL sv. ŠIMONA A JUDY, 15. 1. 2009
ČECHOMOR, akustický koncert
napsala Zuzka
Přiznám se, že na tenhle koncert jsem šla tak trochu s obavami a tak trochu s předsudkem, že při Čechomoru se sedět nedá. Ale byl to opravdu jen předsudek. Koncert to byl moc vydařený a tak trochu jiný. Bylo to dané asi hlavně prostředím, ve kterém se konal. I přes to, že kostel sv. Šimona a Judy je odsvěcený kostel a je využíván jako koncertní sál, jeho zachovaná výzdoba včetně barokního oltáře budí v člověku určitou pokoru a úctu. Prostředí bylo přizpůsobeno také vlastní vystoupení kapely, která tentokrát vystoupila v opravdu komorní sestavě (Karel + Franta + Radek) a v akustické podobě.
Poněkud netypické pro čechomoří koncerty bylo i publikum, které tvořili převážně abonenti koncertů FOK (tomu odpovídal i poněkud vyšší věkový průměr), dále pak skupinky cizinců, to vše doplněno fanoušky, kteří byli ve výrazné menšině. Přesto, že nebylo publikum moc typické, rozhodně nebylo mrtvé (snad až na spícího pána, který byl viděn ve 2. řadě, ale ten prý se vždycky přidal k potlesku). I přes to bylo vidět, že kapela potřebuje odezvu diváků i při písničkách. Proto se Franta snažil (zčásti i docela úspěšně) diváky roztleskat – třeba při Instrumentálce. Při závěrečné Pivničkové už diváci tleskali sami spontánně (i když chvíli trvalo, než jsme se v tleskání trochu sesynchronizovali). Naprostým fiaskem naopak skončil náš pokus o „standing ovations“ v 16. řadě. Jak už jsem psala, kromě nás vstali už jen někteří diváci, kteří zběsile pádili do šatny, aby tam byli první a kteří asi netušili, že k dobrým zvykům na koncertech patří přídavky ;-)).
I přes trochu poklidnější charakter koncertu si kluci hraní náramně užívali a bylo vidět, že je to opravdu baví. Celý koncert ještě umocňovala výborná akustika a také zajímavé nasvícení scény, jejíž kulisu tvoří zmíněný oltář.
A playlist? Ten si samozřejmě nepamatuju, co si tak vzpomínám tak hráli Koníčky, Na Vsetíně tam je lúka, Nedověcnosti, Malovaný kostel, Instrumentálku, Zločin, Mezi horami, Vyšla hvězda jasná, Až pudou cikáni, Hrušku, Ach bože z nebe, Svítaj Bože, Vojáka, Gorale, Hezkého Janka, Pivničkovou, Rehradice, Žádbu. Daleko víc těch písniček bylo, ale paměť nějak neslouží;-)), společnýma silama bychom ho možná dohromady dali…
No a následné posezení? – zprvu bylo docela náročné – zejména najít na Starém Městě hospodu, která nezavírá v 22.30, není nabitá k prasknutí, nebo naopak nezeje podezřele prázdnotou, či třeba není kosher… Nakonec jsem skončili u Potrefené husy, dostat se do ní nebylo také jednoduché ;-)). Posezení pak už bylo velice příjemné. Hovořilo se česky, posléze i finsky a čínsky. I když jsem si myslela, že pár finských či čínských slovíček jsem pochytila, nepamatuju zhola nic, ani jak se řekne čínsky „soudrhuh Mao“ ;-)). Ale jinak se povídalo o všem možném, hlavně o pak Finsku – to už samozřejmě česky…
Shodli jsem se, že se to moc vydařilo a že se zase musíme někdy sejít.
